Denska se bude chlastat všude

A vyblejem se na vlajky rudé řekl bych. Za moment se zvednu a zamířím na malou stranu do Baráčnické Rychty. jelikož tam hodlájí oslabit narozeniny společně moji 4 známí, a jelikož obvykla podobné akce končily opicí i při přítomnosti jednoho z nich, tak tuším něco otřesného. Ale půjdu, stojí to za to.

Utahaný večer

Tak zas jednou je večer, člověk je utahaný a spal by až by brečel. Ale to nejde kámo, máš svoje blogy, máš na nich stálý okruh čtenářů magorů, a nesmíš je zklamat. Takže co za nesmyslné bláboly nablábolit dneska? To je jedno, skoro cokoliv. Jde o to, aby to mělo aspoň několik řádek, aby byli lidé spokojení, aby tě nezačli ignorovat. A proč by vlastně měli začít, když se o ně tak pěkně staráš? Když jim věnuješ tkaového času a tvůrčí energie? Nu, asi půjde o obecně známou vlastnost že lidé jsou xindl.

Zamračený Václav

Dnes je václava. Je to státní svátek na počest patrona české země. Chudák Václav, zajímalo by mě co by říkal kdyby viděl jak to tu dnes vypadá, jestli by se zamračil tak jako celé nebe dnes a rovnou povolal rytíře z blaníku udělat pořádek. A nebo by usoudil, že tohle je i na svatého moc a nechal to být? Pochybuji, ale podle pověsti má Václav znovu povstat až bude zemi nejhůře, tak asi brzo uvidíme.

Vopice

Ale jaká. Tahle fakt vážně stojí za to. Kdo nepoznal jaké je to mít opici po asi patnácti pivech které vypije na bramboráčky s hulenim, ten nezná. A tomu mohu jen doporučit: nedělej to, následky umějí být opravdu hnusné. Proč jsem to vlastně včera vyváděl? Asi mi to připadalo jako něco normálního.

Bramboráčky

Jejda, tak tohle bych vám fakt přál zažít. kámoš mi přinesl horu veselých bramboráků, a teď hraje vedle mě QUaka a já se marně zvládám soustředit na práci. Asi se brzo přidám..

Výlet

Tak jsem se včera otal na výletě po polovině severních čech, a řeknu vám že to byla pohoda. Autobus fungoval, sluníčko svítilo ptáčkové zpívali, nebe bez mráčku a tam v oblasti pod Ještědem bylo opravdu krásně.

Papíry buhvíkde

Zažili jste už někdy okamžik kdy jdete někam na úřad, a teprve na místě zjistíte, že ačkoliv jste se o tom ještě doma přesvědčili, tak s sebou ty papíry prostě nemáte? Nu mě se to dneska stalo v bance. Trapas. Jet přes půl prahy zaplatit nějaký účet a pak teprve zjistit, že ho ssebou nemám.

V řiti?

Ne, ne já, ale ty jsi pěkně v prdeli. za to že nejseš schopnej vymyslet něco slušného a píšeš mi na blog toakové pěkné básničky. Já ti je asi skusim připisovat na tvoje blogy, uvidíme co na to řekneš. Z toho bude ale pěkný masakr. (Hm, netušíte nikdo jak bych mohl přidat k blogu dalšího člověka, tak aby se zobazoval pod dalším jménem? Očividně není ideální dát svoje jméno a heslo kamarádovi.)

Myšlenky

Myšlenky mohou člověka zničit, ale mohou ho také pozdvihnout, dát mu křídla a vynést ho do pozoruhodných výšin.

Můžete se stát brzdou nebo plynovým pedálem - záleží to jen na nás, kterou páku chceme obsluhovat.

Naše myšlenky mají totiž moc uvolnit v atomech ty nejjemnější vibrace, které se stále více zpevňují, až se stanou realitou, přičemž bázeň a strach jsou negativní energií vnitřní slabosti, jíž se člověk pevně připoutává k omezením a neúspěchům.

Čím více se ale budeme snažit, abychom vpustili do našeho života silné, pozitivní vibrace z našich myšlenek, tím více přispějeme k tomu, aby v našem všedním životě zakotvili dobré věci a šťastné poměry.

Každý člověk je schopen vytěžit tuto sílu rozdávající energie ze svého nitra a vyzařovat ji - závisí to jen na tom, aby správně motivoval a užíval své myšlenky

Jsi v prdeli

Do prdele
Le-le-le-le
Tak jen si hezky vyser voko debile
Stejně neomládneš
Proč chopila se moci junta v Chile?
Ty nic nechápeš.
Jsi v prdeli.
Jsi v prdeli.
Jsou věci mezi nebem a zemí
No to tedy jsou
Ksicht ňákej se na tebe tlemí
K volbám tě zvou
Jsi v prdeli
Jsi v prdeli
Jsi v prdeli
A vůbec to nevíš
Toužíš po krásných věcech
Furt na ně čumíš
A nemáš na ně, no to je pech
Jsi v prdeli
Jsi v prdeli
Jsi v prdeli
Protože jsi už jednou blbej
Tak makej abys věděl že seš
A nikdy už nebudeš jinej
Dokud prostě nechcípneš.

bliju

Je mi špatně. Možná ještě hůř. Tak zle mi nebylo od doby, kdy jsem před deseti lety zapil boloňské špagety jedenácti dvanáctkami. Už jste někdy zažili strach, že se těmi špagetami při jejich zpáteční cestě udusíte...?

Příchod kapitalismu a demokracie s sebou nepřinesl jenom to dobré. Naše svoboda je těžce vykoupena. Nemyslím ani tak to, že můžete beztrestně páchat spousty zločinů, o kterých se vám dříve ani nesnilo (minulému režimu například nikdy nezapomenu, že mě ochudil o skvělou zábavu půjčit si za desetikorunu vozík před supermarketem a vozit se v něm s kamarády až do příjezdu policie). Ne, ne, ne. Jde mi hlavně o to, že většina mých oblíbených sušenek je teď 5x dražší, ačkoliv váží sotva polovinu toho, co kdysi. Ty zbývající jsou prostě pryč.

Ano, to je TA otázka: kam zmizely pochoutky mého dětství?

Fuj bush

"Mezi prezidentovými poradci je trvalým vtipem: kdo mu bude tlumočit špatné zprávy? Bush je sice vřelý a srdečný na veřejnosti, ale když nejsou přítomny televizní kamery, dokáže být chladný a arogantní. Poradci se někdy děsí a kryjí se před prezidentovým hněvem.

V tomto prostředí si Bush údajně ještě tři dny po protržení hrází v New Orleansu neuvědomil rozsah katastrofy po hurikánu Katrina kolem Mexického zálivu. Newsweek píše:

"Skutečný stav věcí došel prezidentu Bushovi až ve čtvrtek večer. Někteří zaměstnanci Bílého domu se dívali na zprávy v televizi a napadlo je, že by prezident měl vidět děsivé zpravodajství, přicházející z New Orleansu. Poradce Barlett natočil toto zpravodajství pro Bushe na DVD, aby se na ně mohl na celé podívat druhý den ráno cestou letadlem Air Force One do oblasti kolem Mexického zálivu.

Jak je tohle možné - že měl prezident USA o největší přírodní katastrofě za celé století ještě menší povědomí o situace než průměrný Američan, je matoucí a znepokojující kapitolou v příběhu, který, navzdory okamžikům hrdinství a obrovské velkomyslnosti, je příběhem celonárodní ostudy."

Thomas také píše: "Bush dokáže dělat scény, když někdo vyjádří jiný názor - interpretuje nesouhlas jako neloajalitu. Po pěti letech ve funkci je v podstatě obklopen jen lidmi, kteří s ním souhlasí..."

Proč jsou lidi na sebe zlí?

Proč se zabíjejí ve válkách? Proč vůbec je terorismus? Nastala u lidstva někde chyba ve vývoji, nebo je tohle normální u všech inteligentních bytostí? Těžko hledat odpověďi, každý hájí jen svou pravdu, a ty jsou často diametrálně odlišné jak samy od sebe tak i od reality. Každý národ je přesvědčený o své pravdě, každý stát, každá skupina lidí má tu svou a když do sebe dvě pravdy narazí tak dost často skončí toto setkání vzájemným vyvražďováním. (bude pokračovat, jen jsem teďka moc utahaný a mco mě bolí záda abych psal dál.)

Jak se máte lidi?

PRotože to všude po světě vypadá, že se blýská na lepší časy, Izraelci opustili okupovanou Gazu, počasí tady v Praze se umoudřilo, neprší a není zima ani vedro. Ve španělsku, kde začalo pršet jen co jsme odjeli je už také pěkně, tak už by mi hcybělo ke štěstí, jen aby se k sobě lidé chovali trochu slušně.

Vyblití mysli

Tak dneska to bude opravdu duševní zvracení, protože co jiného by z člověka po osmihodinové šichtě mohlo vypadnout. A to ne po práci někde ve fabrice, ale poté co jsem dával celý den dohromady skripty jež mají běžet plně automaticky a generovat různé stránky. To je sice super, ale jen upravit ty původní stránky do skript friendly podoby mi trvalo x hodin, a připsat jim všem skripta na míru ještě docela dlouho. A navíc se mi povedlo opět spáchat zvrhlost nejzvrhlejší, a skriptíky jsou dva, navazující na sebe, každý na jiném stroji a jiném systému. Takže jsem kaput.

Zamyšlení nad žrádlem

Tak mě vám to napadlo: proč vlastně tu v čechách je dlabanec tak podivné kvality? Teda ne že bo to bylo všechno fuj, to zase ne, ale obávám se, že při srovnání kvality masa ve výkladu středně solidního řeznictví v čechách a nejhnusnějšího minisupermarketu ve španělích.. ten čech by se styděl. Proč to je tak jak to je? řekl bych, že v tom hlavně jede cena a to, že tady ve střední evropě se všechno dobře rozrůstá, takže místní zemědělec má raději na poli brambory než stádo prasat.

Blábol, blábol

Jak se vlastně žije v čechách? Kdo je tady honorace? Kdo maká za pár šušňů? Nu, řečeno jednoduše, ti kdo opravdu tvrdě poctivě pracují, ti mají většinou výplatu ve výši pár k, a sbídou se uživí. Naopak ti kteří podvádějí a kradou, ti se mají, protože stačí si půjčit dostatek financí a zmizet na Bahamy či někam tam. Já jim to až závidím, já chci taky..

Čechy 2

Tak tohle se opravdu stane jen náhodou. Jak jsme jeli zpět, zastavili jsme v Německu, hned za francouzskými hranicemi, že se najíme, a natankujeme. A jelikož bylo v autě vedro, tak jsme se nesoukali dovnitř všichni, ale nechali těch pár metrů od benzínky k parkovišti dojet Romana, a my ostatní jsme to došli po svých. A koukáme, on se tam s ním někdo baví, Roman se otočí a povidá: hele, zeptejte se ho co vlastně chce, on neumí německy.. A dotyčný reaguje: A to stačilo česky.. Ukázalo se, že sháněl stopa, což měl bohužel smůlu, my 4 jsme auto zaplnili až nadoraz. Ale proč to povídám: Jdu takhle včera domu, a najednou ke mě přišel tenhle kluk, a povidá: neviděli jsme se někde u francouzských hranic? On totiž bydlí ve vedlejší ulici.. Pokračování příště.

Čechy krásné čechy mé

Tak opět zpátky. 2100 kilometrů ujeto za 28 hodin, a to jsme stáli asi 2 hodiny v zácpách v Německu a ještě ve Španělsku před Barcelonou. Abych to rozebral: NEbylo to tentokrát pohoda, vyjeli jsme už v sobotu večer, ale po asi 70 kilometrech se začalo zpod auta podezřele kouřit, a bylo nutno se otočit a vrátit zpátky. Vzhledem k tomu, že se jede po placené dálnici, a nejbližší sjezd byl asi o 10 km dál, tak tento pokusný výlet stál včetně telefonování a benzínu skoro 40E, což pochopitelně nepříjemně zasáhlo do finančních rezerv. Druhý den se ukázalo že šlo jen o přebytek oleje v převodovce který ucákl přepadem na horký výfuk, ale asi nikdo by neriskoval jet 2000 kilometrů s kouřícím autem, když před chvílí odjel od kamaráda co je automechanik. Pokračování zítra.