výblitky mysli

Saturday, December 02, 2006

Opět důchodci

Kdo to tu občas čte, ten ví že důchodce nemám rád. Opravdu hodně moc nerad, ale jedne o ten samotný fakt, že je někdo v důchodu, nebo starý, jde o jednání. Nesnášim baby ohmatávající ovoca či zeleninu způsobem, že je namačkají, kdo to má pak po nich jíst? A konkrétně mohu přidat velice čerstvou historku o tom, jaké je to být nebo nebýt dobytek. Byl jsem dopoledne v krámě, koupit nějaké sodocky, čekám u pokladny, zmiňované vody v košiku. Jde vedle mě jakási paní, a chce projít do fronty k vedlejší pokladně. Pochopitelně že jsem jí uhnul, ani snad ne krok dozadu, spíše jen takové zaklonění asi o deset centimetrů. A v tom momentě se ukázalo, že za mnou stojí sama baba jaga. Nechápu, proč se musí na lidi tak lepit, vždyť ve frontě nikdo nepředbíhá, a nijak si tím dotyčná nepomuže, ale prostě, baba byla za mnou tak blízko, že jsme do ní strčil. Pochopitelně se otočím a povidám promiňte pani, a tím to ma za vyřízené. No co tahle megera ztropila za skandál, to jste snad neviděli. Lidi se otáčeli, jako bych tam snad babku vraždil, nebo co, no prostě trapas dokonalej. Fakt, takovýmhle by mělo být zakázáno vycházet z bytu odpoledne a večer, případně o víkendech, pak by snad měl člověk pokoj. A přitom to na první pohled nebyla nějaká čarodějnice, spíš se podobala takovým těm ubohým babkám, co je člověk v tramvaji či autobuse dobrovolně pustí sednout. Ale řvala tak, že to snad není v silách normálního člověka. A přitom bezdůvodně, snad pokud do mě někdo neůmyslně strčí a omluví se, tak je to v pořádku ne?

0 Comments:

Post a Comment

<< Home

Blog Directory