výblitky mysli

Saturday, November 05, 2005

Obchody

Tak jsem dnes opět viděl rozdíl mezi obchodníkem bílým, a místním žlutým. (Nechť se laskavě neurazí, naprosto netuším, jestli je z vietnamu, číny, kambodže, nebo odkudkoliv jinud. A vzhledem k celkovému znění této úvahy doufám, že se nenajde žádný "antirasista" co yb mi lál za označení žluťas.) Potřeboval jsem zeleninu do polévky, tak jsem zašel do místní samoobsluhy. Ta je sice známá nekvalitou, ale zato vysokou cenou, ale tak nějak jsem myslel, že alespoň tu petržel by mít mohli. No, nemohli. Mrkev oschlá, cibule nahnilá, jediné co se dalo koupit byl alespoň ten masox. Dokonce jsem hledal i v mrazicím pultě, naprosto žádná zelenina vhodná do polévky. Tím to nekončí, dost mě štve také přístup, kdy se na člověka pokladní dívá jako: Ty něco chceš? Tak zaplať a padej. Nu, zamířil jsem ke žluťasům, co sídlí tu v ulici. obchůdek mnohem menší, prodávají v něm dva žlutí. Pravda, určitě se tu nenarodili, ale: I dyž česky nemluví dokonale, tak když člověk přijde, tak slyší dobrý den, při zaplacení děkujeme, nashledanou a přiďte zas. A navíc mají vždy čerstvější zboží než zmiňovaná samoobsluha. A ta vietnamka (nebo co to je) u kasy nekrade, což se minimálně o jedné z místních pokladních říct nedá. A proto: Nemusím žluťasy milovat, ale naprosto jistě vím, že do sámošky už nikdy.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home

Blog Directory