tak tohle zrovna ctu

„Výborně, Břicháči,“ klepl jsem do zpocené hlavy: „Jestli budeš pokračovat v podobném duchu, dožiješ se příštích narozenin.“ Použil jsem pozitivně modulovaný hlas, protože jsem nechtěl, aby strachy ztuhlý řidič naboural. A taky proto, že dusivý pach jeho potu začínal být skutečně nepříjemný. Zaťaté svaly na tučném krku povolily.

Barbar se ošil a položil AK na postel: „Co chceš dělat dál... ééé...

Sakra, víš, žes mi ještě neřek, jak se jmenuješ?“

„Žádná jména,“ zarazil jsem ho, „a co chci dělat dál?“ Otočil jsem se zpátky k šošolce vlasů trčící nad opěrkou: „Kam jedeš s tím pivem, smím-li se zeptat?“

„Už bez piva. Vracím se domů. Anglie, Londýn,“ zachraptěl šofér. Měl nízko posazený hlas a přístavní přízvuk.

„No výborně! Takže pro tebe mám příjemnou zprávu - jedeme s tebou.

Aspoň se budeme moci blíže poznat.“

Tlusťoch tiše zaúpěl.