Vtipně zavedené mýtné, podporující individuální dopravu

Ne vládě, ale předchozí vládě se ještě něco opravdu povedlo. Logika říká, že pokud mají lidé co nejvíce využívat hromafnou přepravu z města do města, tak by tato měla být co nejlevnější, s co největším množstvím spojů ne? Tak jak k tomu proboha sedí vybírání mýtného i za autobusy? Vždyť hromadní dopravci prostě budou muset podražit o to co z nich stát vyždímá. A že to není málo, při řekněme třiceti lidech v autobusu si každý připlatí okolo 0.3535 za kilometr, to nezní tak hrozně, ale na 50 km to již je okolo 7 korun za jednu jízdu. 14 kč deně, 20 pracovních dní v měsíci.. Kde má chudák dojíždějící pracující ty tři stovky měsíčně brát? A ono to bude mnohem víc, o tom jak moc se tato nová platba připočítá k ceně jakéhokoliv zboží zatím není jisté, ale to že se nějak projeví je jisté, žádný dopravce nemůže dotovat ceny. A tak z dotyčného chudáka pracanta vyždímá státní kasa možná tisícovku měsíčně. Krása, ale za jak dlouho si dotyčný spočítá, že když koupí starou smrdící škodovku (nebo trabanta) a bude do práce jezdit s fandou odnaproti, tak zaplatí míň jak za autobus? Opravdu ekologický počin.

Vím, já to vím

Jsem básník, já jsem básník. To zpívají ti sestry. Ale docela by mě zajímalo, co by řekli na poezii, co mi poslal kamarád jako vánoční blahopřání, a sice:
Když šuká sob soba,
mají radost oba.

Santa pláče, volá na ně:
Kdo potáhne moje sáně?

Na saně ti, Santo jebem,
letos nikam nepojedem.

Roznes zprávu celým světem
a vyřiď od nás všem dětem:

Žádný dárky nečekejte
a radši si zašukejte.

Kdo šuká, ten nezlobí,
tak se radost násobí.
Fakt masakr, tohle stojí za to uchovat, tesat do zlata..

Albert a bertíci

Tak jsem zase jednou musel do nechutného supermarketu roku, jak se hrdě albert označuje. A zjistil že tam probíhá akce na podporu dětských domovů, paráda. Jenže ta reklama na to: Chachacha, ani nevíte jak se usmívám.. Jestli máte to potěšení tak víte co mám na mysli. Jenže oni to poněkud přestylizovali: Když si člověk uvědomí jaké děti jsou v dětských domovech, tak ta reklama měla znít asi takhle nějak: Ahooj, já su Dežo a je mi devět. Mama šlape, fotr sedý v kriminále, tak mě strčili do děcaku. Sice si na každy vychazce ukradnu nějakú to peněžénku, ale na cigara a chlast je to malo, tak sem vam vděčnej, že mi posilate prachy. Jo, a až vyrostu a přepadnu vas v nějaky ty tmavý ulíci, řekněte že jste mi posilali bertiky, a ja vas necham. Samo že jo. Problém je, že dítě z dětského domova je mírně řečeno póvl. V slušného člověka vyroste možná jeden ze sta, nebo ani to ne, protože více vzdělání dostane od tmavých spolubydlících než od vychovatelů. Je to smutné, ale bohužel je to tak.

Vánoce jsou tady, lidé podléhají šílenství

o víkendu propadly statisíce jedinců předvánočnímu šílenství a doslova vzali útokem všemožná nákupní centra. Už jen prodrat se s autem na parkoviště bylo na minimálně hodinu, pak se štěstím zaparkovat a do boje. Docela by mě zajímalo, jak stíhali prodávající doplňovat zboží, to přece muselo být prakticky nemožné. Faktem ale je, že lidé pociťují čím dál tím méně vánoce jako slavnostní čas, ale spíše jako dobu stresu, honu a následného finančního vyčerpání. A k tomu přispívá i současný trend udělat si vánoce na dluh, prostě použít kreditku, nakoupit dárky a co bude pak, to se neřeší. A do toho ještě všude postává tlusťoch v červeném ohozu, neboli jak říkají Kabáti: Satan klaus, a popíjí coca colu. Upřímně, netuším jak někoho může podobně strávený čas těšit, asi si prostě udělám vánoce o pár dní později, až šílenství opadne. Mimochodem, takhle to už udělal kamarád. Zrušil nový rok, Silvestra oslavuje v červenci. Sousedi se sice divili střílení raket uprostřed léta, ale pak si nejenže zvykli, ale někteří se i přidali. Zrušme oficiální svátky, ať si je každý udělá kdy mu vyhovujou.

Další černá skládka chemického odpadu

Tentokráte v obci Nalžovice na Příbramsku. V bývalém vepříně, kam se policie vlámala na žádost vedení obce, s podezřením, že jsou zde uskladněny nebezpečné chemikálie, skutečně nalezla láhve a sudy s velmi podezřelým obsahem. Na místo povolaní hasiči v protichemických oblecích odebrali vzorky, jsou bez ohledu na to, že analýza bude k dispozici až zítra, přesvědčeni, že jde skutečně o toxický chemický odpad. Přes katastrální úřed se podařilo zjistit majitele objektu, ael ten kupodivu nekomunikuje. Co by se asi dalo čekat? Pokud dojde k soudu, bude tvrdit, že je nevinný jak lilie, a to svinstvo mu určitě někdo podstrčil. Chudinka pán, i pokud ho usvědčí, tak dostane nejspíš maximálně podmínku, a to se přežije.

Gay, homosexuál, buzerant, úchyl?

Nábožensky založené skupiny toto obvykle hází do jednoho pytle. A přitom jen máloktterá skupina lidí by mohla být tak odlišná od sebe, jako jsou tito. Je neskutečný rozdíl mezi dvojcí mužů či žen, které se má ráda a je v pohodě (i když jim někdo nadává do buzerantů nebo leseb) a mezi skutečným úchylem, ať již je ten zatížený na malé chlapečky, nebo holčičky. Ty je opravdu potřeba najít, zajistit a zneškodnit, ať již formou léčení, nucené kastrace nebo zavření do basy. (A ačkoliv je to drastické, tak v tomto případě je opravdu ospravedlnitelná i poprava, tedy ne u nějakého chlápka co chodí v přšiplášti a odhaluje se, ale u skutečného znásilňujícího zvrhlíka určitě.) Horší ale je, jak donutit některé lidi k tomu, aby si uvědomili rozdíl. A každá špatná zpráva jim jen nahrává do ruky. Podívejte se, on je jinej, chodí s klukem. Tak to určitě krade, fetuje, vřaždí. To víte, takovejm divnejm se nedá věřit, to že se chvíli chová slušně nic neznamená, on se jednoho dne projeví. A nepomůže jim ukázat, že ti dva buzici spolu ve skutečnosti žijí v pohodové shodě, zatímco ten slušný pád od vedle sice sám chodí za děvkama, ale manželku zbil kvůli nevěře, prostě oni jsou divní, a tak zaručeně dělají všechno špatné.

Ne všichni jsou stejní

Zdaleka ne. Tedy, opět v krámě, opět příšerná hnusná baba, opět skandál. Tentokrát ale ne se mnou, megera vřískala na prodavače. Bohužel sjem tak nebyl od začátku, tka jsme nestihl vůbec vysledovat kde je chyba.. Ne tedy, že yb se jich tam obvykle nenašlo víc jak dost, ale proč proboha ta megera ječí na prodavače, a ne na někoho z vedení? nějaký alespoň zástupce vedoucího tam být musí, a jediné co má smysl je podat oficiální stížnost, seřvávat slečnu co tam vydělává pár korun měsíčně, a za nic nemůže (babě vadilo něco na zelenině a nadávala prodavačce od pečiva) je opravdu k ničemu. A potom cestou zpět domů jsem viděl, jak může vypadat takový silniční zákon dotažený ad absurdum. Chudák slušňák v autě, stál před každým přechodem. Dodávám ulice je do kopce, ejstli na těch 5 rozjezdů nepadlo alespoň půllitr benzínu tak.. Prostě chodec bude mít přednost, a co to bude dělat za bordel nikoho nezajímá.

Opět důchodci

Kdo to tu občas čte, ten ví že důchodce nemám rád. Opravdu hodně moc nerad, ale jedne o ten samotný fakt, že je někdo v důchodu, nebo starý, jde o jednání. Nesnášim baby ohmatávající ovoca či zeleninu způsobem, že je namačkají, kdo to má pak po nich jíst? A konkrétně mohu přidat velice čerstvou historku o tom, jaké je to být nebo nebýt dobytek. Byl jsem dopoledne v krámě, koupit nějaké sodocky, čekám u pokladny, zmiňované vody v košiku. Jde vedle mě jakási paní, a chce projít do fronty k vedlejší pokladně. Pochopitelně že jsem jí uhnul, ani snad ne krok dozadu, spíše jen takové zaklonění asi o deset centimetrů. A v tom momentě se ukázalo, že za mnou stojí sama baba jaga. Nechápu, proč se musí na lidi tak lepit, vždyť ve frontě nikdo nepředbíhá, a nijak si tím dotyčná nepomuže, ale prostě, baba byla za mnou tak blízko, že jsme do ní strčil. Pochopitelně se otočím a povidám promiňte pani, a tím to ma za vyřízené. No co tahle megera ztropila za skandál, to jste snad neviděli. Lidi se otáčeli, jako bych tam snad babku vraždil, nebo co, no prostě trapas dokonalej. Fakt, takovýmhle by mělo být zakázáno vycházet z bytu odpoledne a večer, případně o víkendech, pak by snad měl člověk pokoj. A přitom to na první pohled nebyla nějaká čarodějnice, spíš se podobala takovým těm ubohým babkám, co je člověk v tramvaji či autobuse dobrovolně pustí sednout. Ale řvala tak, že to snad není v silách normálního člověka. A přitom bezdůvodně, snad pokud do mě někdo neůmyslně strčí a omluví se, tak je to v pořádku ne?

Jak to tu funguje III

A to je přesně ten problém co postihuje blogger. Problém totiž není způsobený neůspěchem, ale paradoxně příliš velikým úspěchem. Služba původně navržená k užívání desítkami tisíc blogerů je dnes využívána miliony, a některé blogy jsou čtené i tisíci lidmi deně. A ejhle, náhle je z jednoho serveru mnoho, problémy přináší jejich spojení, byly přidány možnosti dodávat do blogu obrázky. Geniální, jenže limit na jednoho člověka je 300 megabytů, čili na 300 gigabytový disk se vejde tak 800-900 lidí. Jasně, mnoho blogerů obrázky nepoužívá, ale stejně, při statisících co ano jde jen k tomuto účelu o provoz několika stovek (spíš tisíců) pevných disků obsahujících jen data. Stovky minimálně desítky výkonných serverů, jež jsou k tomu používány, a správci, jež nepochybně zápolí s nedostatkem financí. Protože majitel zaručeně nechce, aby zisky z jeho free služby zůstávaly ležet někde v serverovnách v podobě počítačů za miliony. problém každého webmastera v podobné pozici je, uhádat na svém šéfovi dostatek prostředků na nákup dalšího železa. A co horšího, snaha udržet zdání, že vše funguje. Tudíž jakoukoliv novou funkci uvést do provozu okamžitě, nečekat, netestovat. A podobně s opravami, pokud se něco stane (jako že se stane každou chvíli) tak je nutné vše co nejrychleji uvést do provozu, a představa normálního člověka o odstávce, pořádném opravení všech chyb a znovuspuštění všech serverů prostě nehrozí. A výsledek? Z pozice čtenáře vše vypadá ok, naprostou většinu času dostane co chce. Ale chudák ten, kdo musí články psát a přidávat. Zaprvé je dost často překročený počet nalogovaných uživatelů, a pak vás to prostě bez jakékoliv hlášky nepřihlásí. Potom běžně nejdou přidávat obrázky, (Chápu technické problémy, ale kdyby měl systém dost slušnosti, aby z něho namísto internal error vypadlo: není místo, další disky budou přidány příští čtvrtek, bylo by to víc fér) a v době kdy američané dojdou z práce a blogy si čtou nejde běžně dělat vůbec nic. A tak holt původně krásná myělenka končí u tísíců naštvaných lidí, kterým bylo slíbeno, že něco bude fungovat, ale ono je to stále problematičtější.